příběh

Není překvapením, že lidé nemají rádi, když se něco rozbije. Náhodné záseky a náhlé bílé obrazovky jsou nejhorší. A přesně to se začalo dít s mým soukromým serverem, který hostuje tento web a několik mých osobních projektů a dalších webů.

Viděli jste někdy takové ty filmy, kde postava zahalená v černé mikině a slunečních brýlích, obklopená šesti monitory, stoicky klidně pronesla: „Jsem uvnitř“? Tento scénář se úplně neodehrál, ale došlo k něčemu ještě trapnějšímu. Tento týden jsme byli hacknuti skupinou středoškoláků.

Tento týden jsem musel řešit kuriózní situaci v našem hlavním CMS pro správu kiosků. Něco se pokazilo v našem vestavěném průzkumníku souborů. Rozbily se dvojkliky kvůli nesprávnému DPI a uživatelským avatarům?

Milý světe. Rozhodl jsem se vytvořit web a začít blogovat. Radujte se a oslavujte! Teď mám v plánu sem jednou za čas vychrlit nějaký nesmysl a předstírat, že jsem dost důležitý na to, aby to ostatní zajímalo. Tak to většinou s takovými věcmi chodí, nebo se pletu?